STARÁ JABLOŇ
Stará jabloň
Stařičká jabloňka
dýchá tak těžce
ovoce nedává
stín nikdo nechce
Takový starý strom
nechá si blázen
získáme místo
a bude tu bazén
Syn v plné síle
už jabloňku stříhá
potrvá chvíli
a nebude živá
Jak obraz děsivý
k nebi ční kmínek
Co všechno o nás ví?
Zpět do vzpomínek...
Dřív seděli tu kmeti
a za stín děkovali,
když muži byli děti
jablíčka ochutnali
Ten kmen teď nechte v zemi
trápí mě co se stalo
strom stáří prožil s těmi,
co váží si jej málo
Po roce z kmene toho
jak dětské prstíčky,
vyrůstaj do naděje
zelené větvičky
A příštím rokem opět
koruna veliká
je celá v květu, pohleď,
nebe se dotýká
A přišel podzim, sklizeň,
jablíček plný koš
a kdo budeš mít žízeň
ochutnej skvělý mošt
Dodnes tu s námi žije
ta jabloň stařičká
a vždy, když přijde říjen,
dává nám jablíčka
https://www.poetizer.cz/poem/17760